Skutečně zdravá škola

Vize programu

Skutečně zdravé školy nabízejí dětem jídlo, které je chutné a zdravé. Pomáhají dětem také získat představu o tom, odkud jídlo pochází a jak se pěstuje nebo vyrábí. Umožňují svým žákům porozumět vztahům mezi jídlem, které jí, a světem, ve kterém žijí. Děti si ze školy odnášejí základy zdravých stravovacích návyků a důležité informace, díky kterým si v životě dokážou vybrat zdravé a kvalitní potraviny.

Program Skutečně zdravá škola

Skutečně zdravá škola je komplexní program zdravého školního stravování. Snaží se, aby si děti jídla vážily, dokázaly si jej vychutnat a věděly, odkud jídlo pochází a jak vzniká. Skutečně zdravá škola pomáhá dětem v rozvoji dovedností a návyků, které budou potřebovat ke zdravému a úspěšnému životu.

Školní zralost a odklad školní docházky

Školní zralost a odklad školní docházky

Fyzická, tělesná zralost a zároveň i zdravotní stav posuzuje většinou dětský lékař. Dítě by mělo odpovídat růstem i fyzickým dispozicemi nárokům na věk šesti let.

Psychická zralost v sobě zahrnuje několik faktorů. Jedním z nich je rozumová vyspělost. Dále by dítě mělo být schopné alespoň částečně ovládat impulzivní jednání a chování, soustředit se na samostatnou práci, podřídit se autoritě a většině.

Sociální zralost – dítě má být schopné trávit delší čas mimo okruh rodiny, má snést oddálení vyplnění svých přání, případně unést i neúspěch. Má zvládat základy sebeobsluhy.

 

Hry a cvičení vhodná pro předškoláky

Hra dítěti zprostředkovává poznávání světa, skutečnosti, učí je spolupráci, podřizování pravidlům, respektování ostatních dětí i dospělých, přináší nejen radost z úspěchu, ale učí je i prohrávat, nést neúspěch.

Do režimu dne by měl být pravidelně zařazován čas na společnou hru (rodiče – dítě), stačí denně 15 – 30 minut. Hry a cvičení předkládáme dítěti nenásilně. Při hraní volíme zpočátku méně náročné formy, pak přecházíme ke složitějšímu, které dále střídáme s méně náročnými – důvodem je předcházení únavě a soustředěnosti dítěte.

 

  1. Cvičení a hry podněcující rozvoj smyslového vnímání

 

  1. a) Cvičení a hry zaměřené na rozvoj smyslového vnímání, prostorové a pravolevé orientace           

                                                                                                                                                          

  • Vyhledávání určitých předmětů v místnosti – podle barvy, tvaru, ma­teriálu, velikosti atp. Např. „Řekni, co je v místnosti ze dřeva, z látky …, co je zelené, červené“
  • Vyhledávání a rozlišování předmětů podle velikosti, barvy, případně tvaru: do krabice od bot nasypeme knoflíky – dítě roz­dělí na velké a malé, nejmenší nebo největší, třídí do skupinek podle barvy, případně tvaru. Lze i u stavebnic – třídíme geometrické tvary, opět i podle barvy, podle různého materiálu – dřevěné, plastové.
  • Skládání stavebnic a mozaiek – z kostek dřevěných skládaček, obrázkových kostek nebo korálkových či „hřebíkových“ mozaiek (zatloukání většinou plastových hřebíčků do otvorů). Dítě zpočátku necháváme tvořit vlastní vzory a kombinace, pak jej necháme pracovat podle předem připraveného vzoru, posléze i podle ústního „diktátu“ (Např. „Červenou kostku dej vpravo nahoru, pod ni zelenou.“).
  • Skládání obrázků ze zápalek nebo špejlí. Skládáme jednoduché obrázky (domeček, vláček …). Můžeme opět postupovat podle vzoru, podle diktátu a samostatně, nebo předem připravit obrázky, ve kterých bude jedna zápalka chybět a dítě bude mít za úkol ji doplnit.
  • Skládání rozstříhaných obrázků. Můžeme použít známé obrázky, pohlednice nebo obrázky dítětem vytvořené. Ty rozstříháme zpočátku na menší počet kousků (2 – 3), posléze na větší počet (6), dítě z nich skládá obrázek, vhodné jsou také puzzle.
  • Vyhledávání dvojic stejných obrázků. Použijeme různé druhy hry „Pexeso, Černý Petr“. Začínáme s vyhledáváním 3-6 dvojic, postupně přidáváme..
  • Hledání rozdílů na dvou zdánlivě stejných obrázcích – napřed jednodušších, pak složitějších. Vyhledávání, co se na obrázcích změnilo? Co chybí? Co je navíc?
  • Rozlišování zrcadlových tvarů. Předkládáme dvojice buď dvou stejných obrázků nebo lišících se zrcadlově, dítě přeškrtává odlišné.
  • Rozlišování, co nepatří do řady a je zrcadlově obrácené. Např. v řadě domečků s komínem napravo odlišit domeček s komínem nalevo.
  • Hledání cesty bludištěm – buď klasickým bludištěm nebo typem se „zamotanými“ čarami, např. „Kdo chytá rybu?“   „Kdo kde bydlí?“.
  • Nedokreslené obrázky. Dítě říká, co na obrázcích chybí, případně je dokreslí.
  • Cvičení prostorové a pravolevé orientace – cvičíme pojmy: nahoře – dole – uprostřed vpředu – vzadu – uprostřed vpravo – vlevo. Zpočátku opět na předmětech, pak obrázcích, posléze na vlastním těle a těle druhé osoby
  • „Kdo dřív uvidí…?“Tuto hru hrajeme nejčastěji na procházce, ve městě i v přírodě. Soutěžíme, kdo dřív uvidí nákladní auto, paní v červeném kabátě, listnatý nebo
  • „Kimova hra “ Cvičí opět pozornost, paměť i postřeh. Na stůl položíme několik předmětů. Ukážeme je dětem. Pak předměty zakryjeme a jeden z nich tajně odebereme, po odkrytí dítě hádá, která věc zmizela.

 

  1. b) Cvičení a hry zaměřené na rozvoj sluchového vnímání

 

  • Rytmická cvičení. Předvádíme rytmus, který dítě napodobí – ťukáním tužkou, klepáním prsty, tleskáním, ..hrou na Orfovy nástroje nebo s použitím nádobí. Mezi rytmická cvičení řadíme také tleskání nebo dupání k říkankám a písničkám.
  • Cvičení vyhledávání, lokalizace zvuku. Hledáme schovaný předmět, který vydává nějaký zvuk (nejlépe zvonící nebo jen tikající budík)
  • Cvičení rozeznávání hlásek na začátku slova („Co slyšíš na začátku slova kočka?“), poté hledáme i další slova, která začínají stejnou hláskou (p – pes, postel, pírko).
  • Cvičení rozeznávání hlásek na konci slova. Po zvládnutí můžeme hrát i slovní fotbal na poslední hlásku: pes – slon – nos – sova – auto.
  • Cvičení rozlišování hlásek ve dvojicích podobných slov („Co mají na začátku slova les – ges, ves – nes, dnes – nes …?“), případně jestli a čímse liší dvojice slov (lom – lem, les – los, nos – nes atp.). Můžeme si vymýšlet i „nesmyslná“ slova (lech – loch, nic – nyc atp
  • Cvičení lokalizace hlásky. („Co slyšíš uprostřed ve slově nos, les, pes, krk? Co na začátku? Co na konci?“) Můžeme i zkoušet rozložení těchto jednoduchých slov na hlásky: p-e-s. Toto cvičení je ale již pro některé děti dost náročné.
  • Cvičení rozeznávání slabik. Předkládáme dětem hračky nebo obrázky a ptáme se: „Co začíná na me“: medvídek „… na ko“: kočka.
  • Hry zaměřené na rozvoj sluchového vnímání

                              Hláska -s- nás probudí“ – dětem, které leží jako když spí, předříká­váme různá

slova.Uslyší-li slovo, ve kterém je hláska -s- (hlásky ob­měňujeme), „probudí se“

a vyskočí.“Děti, kdo tu je“ – při této hře předříkáváme říkanku: „Děti, kdo tuje,

kdo se od D jmenuje?“. Děti mají ukázat na hráče, jehož jméno začíná na toto

písmeno.

  • „Na mimozemšťany – tato hra cvičí schopnost zvukové analýzy a syntézy slova. Děti jsou „mimozemšťané“ a dorozumívají se mezi sebou tak, že slova slabikují, případně i hláskují (Po – dej – mi – ru -ku ! P-o-d-e-j-m-i-r-u-k-u!). Jestliže oslovený hráč rozumí, musí pokyn vykonat.

 

  1. Cvičení a hry zaměřené na rozvoj paměti a pozornosti

 

  • Rovnání hraček podle velikosti. Dítěti předložíme 3 – 5 – 10 hraček, které srovná do řady podle velikosti. Pak hračky zakryjeme a dítě se snaží vyjmenovat všechny hračky, jak šly po sobě.
  • Čtení z knihy. Čteme dítěti z knížky nebo vyprávíme příběh. Vždy, když dítě uslyší předem smluvené slovo (např. jméno Honza v pohádce o Honzovi), zvedne ruku.
  • Opakování slov a krátkých vět. Zpočátku předkládáme dítěti obrázky zvířat nebo věcí (3 – 5 – 8), ukazujeme je po řadě, dítě je jmenuje. Pak seje snaží jmenovat, jak šly po řadě i bez ukázání obrázků. Posléze zvířata nebo věci jen jmenujeme a dítě je po nás opakuje. Při opakování vět tvoříme věty z 5 a více slov.
  • Vyřizování vzkazů. Necháváme dítě vyřizovat jednoduché vzkazy jednotlivým členům rodiny.
  • „Kdo si přesedl“ Děti sedí v kruhu, hráči uprostřed zavážeme oči a 2 děti si vymění místo

 

  1. Cvičení a hry zaměřené na rozvoj myšlení a řeči

 

  • Rozeznávání, co je správné, a co ne. Dítěti předříkáváme pravdivé i nepravdivé krátké věty a ono se snaží určit, co je správně a co špatně. „Pomeranč je sladší než citron.“; „Auto jede rychleji než kolo.“; „Kočka je menší než myš.
  • Řešení situací. Dítěti předkládáme různé situace, zpočátku na obrázcích, pak slovně a ptáme se ho, jak by se zachovalo v určité situaci nebo co by se stalo, kdyby  („Co by se stalo, kdybychom nezalévali kvě­tiny?“; „Co uděláš, když rozbiješ hrníček?“ atp.).
  • Cvičení analogií. Předříkáváme dítěti slova, ke kterým ono vytváří vhodnou dvojici, podle toho, co je napadne (např. les – houby, řeka – voda atp.).
  • Hry se slovy. Vymýšlení vět nebo i říkanek, kde všechna slova začínají stejnou hláskou (máma má mísu).
  • Vymýšlení slov do rýmu (len – sen, kos – los atp.).
  • Tvoření vět z předem stanovených slov (máma – jít – nakupovat = má­ma jde nakupovat; Eva – mít – panenka = Eva má panenku).
  • Dovyprávění příběhu – povídáme dítěti jednoduchý krátký příběh, který nedokončíme, dítě má za úkol jej dokončit.
  • „Myslím si slovo “ Vedoucí hry nebo vybrané dítě řekne: „Myslím si slovo, které začíná na písmeno K“. Úkolem dětí je hádat, které slovo to je. Mohou se ale ptát pouze tak, že vedoucí odpoví buď „ano“ nebo „ne“. Kdo uhodne slovo, vyhrává a je nyní vedoucím hry. (Např. „Je to zvíře?“ „Chováme ho doma?“ Chytá myši
  • „Vyžeňte vetřelce“Zvolíme si 4 – 5 slov, která mají nějakou vlastnost společnou a přidáme slovo, které k nim nepatří – „vetřelce“. Hráči musí „vetřelce“ poznat a vyřadit (pes, kočka, sova, kámen, žirafa, ovce).
  • „Na Marťana „„Marťan“ přistane na naší planetě a všemu se diví – co je květina, míč, dům atp. Úkolem dětí je „Marťanovi“ věc co nejlépe popsat, aby pochopil, k čemu je (vzhled, vlastnosti atd.).

 

Cvičení a hry zaměřené na rozvoj matematických představ

Při nácviku rozvoje matematických představ začínáme srovnáváním velikosti (cvičíme pojmy malý : velký, menší – větší, dlouhý – krátký, nejdelší – nejkratší, široký – úzký..), dále množství (pojmy více – méně – stejně), pokračujeme vyjmenováváním číselné řady do deseti a také orientací v této řadě (první, … poslední). Cvičení provádíme vždy manipulací s předměty (hračky, prvky stavebnic), později i na obrázcích. Vhodné je spojit cvičené matematické pojmy s pojmy prostorovými (nahoře – dole – uprostřed, vpravo – vlevo, nad – pod).

  • Předložíme dítěti prvky ze stavebnice (vhodná je dřevěná s různě dlouhými, širokými a velkými barevnými tvary). Dítě je řadí podle velikosti, délky, šířky, barvy, tvaru.
  • Z 10 kostek tvoříme ubíráním nebo přidáváním dvě hromádky. Dítě určuje, kde je méně, kde více kostek.
  • Dítěti předkládáme několik (5 – 10) jednoduchých obrázků. Dítě má za úkol nakreslit podle předlohy stejný počet.
  • Předložíme dítěti 3 listy papíru, najeden z nich položíme 4 knoflíky. Dítě má za úkol na první papír položit méně knoflíků (1 – 3), na druhý více (5).
  • Pro cvičení matematických představ dále používáme dětských her jako je domino s tečkami, „Člověče nezlob se“, „Ber – dej“ nebo speciální „Pexeso“.

 

Cvičení a hry zaměřené na rozvoj řeči

Trpí-li dítě některou z poruch řeči, je nutné mu zajistit kvalitní logopedickou péči a nácvik s ním pravidelně provádět.

  • Dětské říkanky spojené s rytmizací. Vytleskávání (ťukání, dupání) rytmu.
  • Artikulační cvičení – jazykolamy: Jelen se nese po lese, Pan Kaplan v kapli plakal, Klára králova hrála na klavír, Otoč tu tyč, Šidíš mě ty nebo nešidíš.

 

Cvičení zaměřená na rozvoj slovní zásoby;

  • „Řekni to jinak“„Malý dům je …“ nebo jinak „Domeček je …“
  • „Na co to je ? „Předkládáme dětem předměty, obrázky nebo předříkáváme názvy věcí a ony odpovídají, k čemu slouží (koš, klíč, kladivo, kohoutek, oko …).
  • „Dokonči příběh „Necháváme dítě dovyprávět krátký příběh, dokončit načatou větu.

 

  1. Cvičení a hry zaměřené na rozvoj motoriky

 

Rozvoj tzv. hrubé a jemné motoriky (pohybů) je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro zvládnutí psaní. Pro předškoláka jsou proto vhodné speciální cvičení a dbaním na správné držení psací potřeby, dále pak výběrem vhodných potřeb pro kreslení a psaní a i výběrem vhodné polohy pro psaní.  Kontrolujeme, zda dítě drží tužku volně mezi palcem a ukazovákem a podkládají prostředníčkem (prostředníček je „postýl­ka“, na které tužka leží). Tužka má být uchopena 2 – 3 cm nad jejím hrotem. Dohlížíme též na správný sklon psacího náčiní. Zpočátku jsou vhodné silnější tužky nebo pastelky, tzv. značkovací fixy, voskové pastelky a kulaté křídy. Pro podpoření správného úchopu můžeme použít zvláštní plastové násadky na tužku nebo tužky s trojúhelníkovým průřezem.

Nácvik začínáme na velké plochy (balící papír, tabule), postupně je zmenšujeme až k formátu A4 – A5. Začínáme vstoje, přecházíme k sedu s oporou i bez opory ruky o stůl, pokračujeme do kleku i lehu na podlaze. Před každým kresebným cvičením uvolníme ruku buď nějakou motorickou hrou nebo vlastním procvičením ruky a prstů (kroužením, kmitáním), případně i uvolněním ruky a prstů ve vlažné vodě v umyvadle. Kresebné cviky provádíme napřed rukou „na zkoušku“ ve vzduchu, obtížnější pak provádíme překreslováním přes fólii.

 

Cvičení zaměřená na rozvoj jemné motoriky: modelování, vytrhávání z papíru, vystřihování, sestavování řetězu z kancelářských sponek, zapínání knoflíků, zipů, patentek, háčků, zavazování tkaniček, oblékání se, oblékání panenek, navlékaní korálků.

 

Vlastní kresebná cvičení:

Začínáme na velkou plochu, formát postupně zmenšujeme, napřed zkoušíme volné čmárání po ploše (míč se kutálí), pak již řízené:motání klubíček, kruhy jako točící se kola, vlnovka jako vlnky na vodě, tečky jako zobání kuřátek nebo zasněžená chaloupka,

spojení bodů čarami: různým směrem – hromada prken, stejným směrem – plot, hřeben zleva doprava -žebřík, jízda autem,dolní oblouk – zleva doprava, houpačka se houpe, tašky na střeše, horní oblouk – zleva doprava:duha, hromádka od krtka, hory,kruhy: sněhulák, let motýla okolo kytičky stonožka, smyčky: pletení svetru, kouř, osmičky: let motýla, šikmé čáry: prší, ovál:velikonoční vejce, trojúhelníky: pyramidy, vybarvování.

 

Použitá literatura: Žáčková, H., Jucoviřová, D.: Děti s odkladem školní docházky a jejich úspěšný start ve škole

 

Zdroj : http://www.ppp-ostrava.cz/

Školní zralost – zralost pro vstup do školy

Školní zralost je souborný název pro připravenost různých duševních funkcí a dovedností, umožňující dítěti s úspěchem si osvojovat školní vědomosti a dovednosti v 1. třídě – především čtení (nutné zralé zrakové rozlišování), psaní (sluchové rozlišování, grafomotorika) a počítání.

Škola je začátek období plnění dlouhodobého vývojového úkolu. Dítě má právo být ve škole úspěšné. Připravenost pro školní práci se týká somatopsychického stavu jako výsledku předchozí etapy vývoje dítěte. Je vymezena přiměřenou výkonností, přizpůsobivostí a subjektivním pocitem radosti dítěte z toho, že jde do školy.

Znaky školní zralosti

Věk

K 31.8. má mít dítě 6 let. Dítě průměrně vyzrává až v 6.5 letech! Chlapci se vyvíjejí poněkud později – hlavně motorika ruky (projeví se v psaní) a soustředění. Ve většině případů platí, že pro dívky narozené od 7.-8. měsíce a chlapce od 3. měsíce je lépe posoudit školní zralost individuálně.

Zralost smyslového vnímání

Zrakové rozlišování:

  • zrakem rozlišit tvary od sebe, orientace ve stranově převrácených tvarech
  • znát trochu abecedu, alespoň některá písmenka a číslice

Děti by už v září, říjnu neměly kvůli nácviku psaní a čtení zaměňovat písmena tvarově podobná (m-n), symetrická podle svislé (b-d) nebo vodorovné osy (p-b, j-l).

Sluchové rozlišování:

  • poznat první písmeno ve slově, poslední písmeno ve slově
  • syntéza a analýza slov (rozklad na hlásky: p-e-s = pes, a naopak složení slova z hlásek)

Zralost grafomotoriky a vizuomotorické koordinace

  • správné držení tužky, pozor hlavně u leváků
  • podepsat se aspoň křestním jménem a tiskacím písmem

Zabránit křečovitému (silný tlak) nebo nesprávnému držení tužky (hl. chlapci, kde pomaleji dozrává motorika). Procvičování nejlépe kreslením všemi možnými materiály (voskovky, tužky, křídy, štětec aj.), malování na velký formát – uvolnění v rameni, lokti i zápěstí, event. cvičení podle různých sešitů („Těšíme se do školy“ aj.). dokreslování obrázků podle předlohy, spojování bodů.

Řeč

Ideálně dítě dokáže vyslovit všechny hlásky do nástupu do ZŠ, protože chodit v 1. třídě na logopedii a ještě zvládat školu je hodně nároků naráz. Toleruje se nesprávná výslovnost R,Ř, ale pokud dítě patlá více, uvažovat o odkladu.

Řečová vada bývá často doprovázena potížemi v čtení a psaní, což se může jevit jako dyslexie – primárně ale třeba upravit logopedicky vadu řeči.

Rozumové schopnosti

  • orientace v čase (včera-dnes-zítra, ráno-poledne-večer, řadit události chronologicky podle děje, vánoce v prosinci apod.), nemusí znát hodiny, měsíce a dny, ale roční období ano
  • třídění věcí podle velikosti, délky, množství, druhu (větší -menší, stůl-židle-postel x jablko)
  • materiál, z čeho věci vyrobeny (auto, dům, kniha, chléb, šaty)
  • pravolevá orientace
  • logické úvahy o pojmech (co mají podobného stůl a židle, košile a svetr aj.)
  • znát barvy, i doplňkové (oranž, hněď, růžová, fialová)
  • početní představy – jak vědomosti (kolik nohou má pes, kolik dnů v týdnu) tak dovednosti
    • počítat do 10 a zpět
    • sčítat a odčítat do 5 (tj. přidávat a ubírat z množství věcí), učit se to přes konkrétní příklady, může počítat v duchu i na prstech
    • znát vztah symbol – jméno – počet aspoň u některých číslic
    • znát číslice do 10 (není zcela nutné)

Jsou-li rozumové schopnosti výrazně nižší, spíše uvažovat o speciálním školství než odkladu.

Paměť

  • zapamatovat si větu 7-8 slov a doslova ji zopakovat
  • umět básničku, písničku

Chování

  • soustředěnost: schopnost soustředit se, zaměřit pozornost. I chytré dítě může být nesoustředěné a mít pak ve škole potíže. Vydrží dítě u Večerníčku nebo když mu je čtena pohádka bez odbíhání, lezení po židli, dokončí úkol, který si i samy daly – obrázek, stavebnici, hrad z písku?
  • citová zralost: emoční stabilita – např. že dítě nebude reagovat na nezdar či nespravedlnost impulsivním výbuchem nebo pláčem. Závislost na matce přiměřená, dokáže se odloučit bez potíží. Nestýská se, nemyslí na domov ve škole, těší se do školy. Děti zvyklé na MŠ to většinou umí.
  • sociální zralost: schopnost velkou část dne trávit ve skupině vrstevníků mimo domov, přijmout místo rodičů jako autoritu učitele, osvojení hygienických návyků. Např. vykat dospělým, pozdravit, poprosit, poděkovat, obléknout se, postarat o věci, obout boty a zavázat tkaničky na kličku, jít samo na WC, zvládnout školní jídelnu. I chytré děti mívají stres ze školy ne kvůli vyučování, ale kvůli strachu z těchto sociálních situací.
  • pracovní zralost: dokázat vydržet u úkolu a dokončit ho, i když nebaví. Souvisí s motivací. Měl by si večer připravit věci, sbalit tašku, ráno jít do školy, sedět celé vyučování, psát úkoly, mít pořádek v tašce a věcech, nezapomínat věci. Rodiče mají ještě v 1. třídě kontrolovat tašku.

Motivace

Jestliže se dítě o nic nezajímá, je spíše nezralé, ale také starší sourozenci nebo dospělí mohli dítěti školu odradit nějakou devalvující poznámkou. Některé děti jsou přirozeně temperamentnější než jiné, ale škola už to netoleruje, nutná určitá sebekontrola dítěte.

Lateralita

Jedna ruka bývá šikovnější, tu nazýváme dominantní. Podobně i pravá nebo levá noha a oko jsou dominantní. Je-li souhlasná dominance ruky a oka, pak jde o vyhraněnou dominanci, což je výhodnější. Jde-li o tzv. zkříženou lateralitu (dominantní pravá ruka – levé oko nebo naopak) nebo nevyhraněnou lateralitu (dítě používá obě ruce stejně), komplikuje to někdy trochu vývoj. Zrcadlové psaní zmizí většinou samo, není-li zkřížená lateralita.

Leváky není nutné nic speciálního učit, jen dbát na dobré držení tužky a sklon sešitu. Těžko se později přeučuje.

 

Nezralost

Projevy nezralosti tedy jsou:

  • oslabení některé psychické funkce při maximálně nižším podprůměru intelektu (jinak lépe zvláštní škola místo OŠD)
  • neklidné / utlumené děti
  • impulsívní / zdlouhavé projevy
  • nesoustředěné dítě, odbíhající ke hře
  • neobratné
  • nesamostatné
  • přecitlivělé, bázlivé, plačtivé / nepodřídivé, vzdorné
  • špatný kontakt s učitelem a dětmi, agresivita
  • stažené, negativismus, event. mutismus

Příčiny projevů:

  • nedostatek v somatickém vývoji a zdravotním stavu
  • opožděný mentální vývoj, snížený intelekt
  • nerovnoměrný vývoj a oslabení dílčích schopností (sluchového a zrakového rozlišování pro čtení a psaní, vliv mozkových dysfunkcí)
  • neurotičnost
  • zanedbanost výchovného prostředí

 

Nácvik

S předškoláky je možné cvičit některé psychické funkce a dovednosti.

Zrakové vnímání

zraková diferenciace:

  • rozlišování předmětů
    • vyhledávání dvou stejných předmětů (např. kostky mezi kuličkami)
    • odlišování věcí rozdílných (najít, co do skupiny nepatří podle barev, velikostí atd.)
  • vyhledání rozdílů ve zdánlivě stejných obrázcích
  • vyhledání stejných obrazců z několika si podobných
  • odlišení rozdílného obrazce z řady stejných
  • vyhledání „ukrytých“ věcí na obrázku

prostorová orientace

  • vyhledání věcí na obrázku s pojmy dole/nahoře, vzadu/vpředu/uprostřed
  • vyhledání a určení místa věcí v místnosti s určováním změny jejich postavení v prostoru
  • obrázková bludiště

pravolevá orientace

  • určování věcí s pojmy vpravo/vlevo na obrázku, hračce i v reálu
  • určení změny postavení
  • určení polohy na sobě a druhém člověku
  • popis cesty do obchodu, parku apod. s pojmy vpravo/vlevo

zraková analýza a syntéza

  • skládání a rozkládání obrázků (fotek) z rozstříhaných částí
  • skládání a rozkládání částí stavebnic (rozkládací kostky)
  • puzzle
  • mozaiky

Sluchové vnímání

sluchová diferenciace

  • rozlišení zvuků
    • typu Kimova hra (zavázané oči, poznat zvuk sirek, peněz, klíčů aj.)
    • poznat hudební nástroje
    • poznat přírodní zvuky
  • napodobení rytmu vytleskáním (říkadla, básničky)

sluchová orientace

  • hledání schovaného budíku dle zvuku
  • hádání, co zvuk vydává
  • hry na slepou bábu aj.

sluchová analýza:

  • kterou hláskou začíná a končí slovo (co slyšíš na konci)
  • slovní fotbal na hlásky
  • vymýšlení slov na nějakou hlásku nebo příběhů
  • vyhledání předmětů na určitou hlásku či slabiku v místnosti
  • vymýšlení slov na nějakou slabiku (PO-stel, -lštář, -vlečení)

Náprava vadného držení tužky

Nápravy nejlépe kreslením.

Zásady:

  • nácviky v duševní pohodě, ne jako úkol, kde musí dítě obstát
  • střídat různé psací materiály
  • velký papír a uvolňovat ruku od ramene přes předloktí až po zápěstí
  • formou veselé hry: kreslit pohádky, příběhy apod.
  • před psaním rozcvičit ruce (kroužit zápěstím volným, pěstičkami, protřepat ruce, prstíky jeden po druhém do špetky palec k ukazováku, palec k prostředníku, palec k prsteníku atd. a zpět)
  • pozor na to, aby obrázek měl správné proporce, velikost a detaily (postava oči, uši, 5 prstů) – nácvik všímavosti k detailům pro psaní
  • vybarvování ploch, má být bez přetahování, nedotažení i odbytí jen vyčmáráním

Početní představy

Naučit formou her: čísla tramvají, čísla ulic, domino, člověče nezlob se atd. Nenutit, děti se samy chtějí učit – zvídavost je znakem školní zralosti!

Paměť

Učit se básničky, písničky, hrát pexeso – např. písmenkové.

 

Zdroj: http://www.kppp.cz/co-vas-zajima/skolni-zralost.html#znaky-skolni-zralosti

Máme doma hyperaktivní dítě (ADHD)

Termínu ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder), který byl přejat zejména z anglicky psané literatury, odpovídá v českém jazyce ekvivalent “porucha pozornosti a hyperkinetická porucha chování“.ADHD je vývojová porucha charakteristická nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulzivity. Porucha se mnohdy projevuje již v raném dětství. Tyto obtíže jsou spojené s neschopností dodržet pravidla chování a provádět opakovaně určité pracovní výkony

 

Hlavní zásady používané při práci s dětmi s LMD/ADHD

1) Vytvořit klidné, citově proteplené prostředí

Dát najevo lásku k dítěti, aby vědělo, že ho máme rádi, i když někdy hodně zlobí. Netrestat dítě . Je třeba být klidný a vyrovnaný, pokud možno i ve vypjatých afektivních situacích. Nervozita se na dítě přenáší a afekt ještě zhoršuje.

 

 

2) Stanovit jasný řád

Dítě by se mělo naučit, že své osobní zájmy a potřeby musí sladit, a někdy i podřídit potřebám a nárokům ostatních lidí. Mělo by si také zvyknout na pravidelný režim dne, někdy až stereotypní. Mělo by vědět, co se od něj očekává, což mu sdělíme přiměřeným a jasným způsobem. Pravidla by měla být jasně vymezena, aby dítě vědělo, kdy je překračuje, a kdy ne.

 

 

3) Další velmi důležitou výchovnou zásadou je důslednost

Pravidla, která jsme si stanovili, je nutné důsledně dodržovat. Nutná je též důsledná kontrola, prováděná pokud možno nenápadným, nedirektivním, taktním způsobem.

 

 

4) Na předchozí zásadu navazuje požadavek sjednocení výchovy

Důležité je sjednocení výchovného působení v rodině (otec – matka). Totéž je třeba probrat i s prarodiči a případně jinými členy rodiny, kteří na dítě působí.

Neméně důležité je sjednotit výchovné postupy se školou.

 

 

5) Soustředit na kladné stránky osobnosti  dítěte

Je důležité objevit oblast, ve které je dítě úspěšné, a na tu se zaměřit. Umožnit mu prožít úspěch, když doposud zažívalo pouze nebo převážně neúspěchy. V případě, že je dítě úspěšné, nebo se chovalo tak, jak bychom to od něj očekávali, nešetříme pochvalou. Negativní chování spíše ignorujeme (pokud to jde), pochválíme to, co dítě udělalo správně. Je dobré se naučit spíše pracovat s odměnami a pochvalami než s tresty.

 

 

6) Důležité je usměrňování aktivity dítěte

Děti s LMD bývají většinou zvýšeně aktivní, velmi pohyblivé, neklidné, plné energie. Je tedy vhodné jeho aktivitu nepotlačovat, ale nechat ji „vybít“ ve chvílích, kdy to jde, případně ji využít nějakým pozitivním způsobem. Při každé vhodné chvíli je také nutné dát dítěti možnost co největšího volného pohybu, „vyběhat se, vyhrát si“.

 

Jak ovlivňovat některé projevy v chování dítěte s LMD

  1. a) PORUCHY MOTORIKY

Jak postupovat:

1) Je třeba si uvědomit, že děti s LMD, jsou-li unavené, reagují právě zvýšeným neklidem. Rozhodně se nedoporučuje dítě násilně nutit ke klidu. Naprosto nevhodné je káráni či dokonce trestání dítěte za projevy hyperaktivity, nevhodné je též dávat za příklad jiného, klidnějšího spolužáka.

2) Naopak je třeba poskytnout dítěti dostatek příležitostí k pohybovému uvolnění, a to nejenom o přestávkách, ale i v průběhu vyučovacích hodin, je-li to třeba. Je možné jej zaměstnat drobnými službami – např. smazat tabuli, sebrat sešity, zalít květiny, donést vzkaz do jiné třídy. Je-li možnost – proběhnout se, zacvičit si, o přestávce pak využít co nejvíce možnosti pohybu – zahrát si krátce pohybové hry nebo soutěže Dostatek prostoru je třeba věnovat i odpočinku, relaxaci (položit si hlavu na lavici, zavřít oči, natáhnout se na koberec, žíněnku apod.). Vhodná jsou i dechová, uvolňující cvičení.

3) Doporučuje se umožnit dítěti měnit polohu při práci, střídat častěji stoj a sed, případně klek.

4) Na ovlivnění hyperaktivity příznivě působí střídání činností (většinou v inter­valu 5 -10- 15minut). Není dobré zařazovat za sebou činnosti podobného druhu. Delší práci lze i přerušit a zařadit jinou činnost, původní práci pak dokončit.

5) Využívat relaxace. Relaxujeme (s jedním i více dětmi) tehdy, pozorujeme-li na dítěti únavu, velký neklid, nesoustředěnost, pohyblivost. Někdy stačí jen chvilka uvolnění v sedě na židli s hlavou položenou na lavici,  při poslechu klidné, tlumené hudby, vhodné bývá též jógové cvičení, které výrazně zklidňuje, uvolňuje, učí soustředění. Relaxace by měla být spíše kratší, dítěti příjemná. Dlouhý, případně násilně vynucovaný klid, očekávaný efekt nepřinese.

6) Hyperaktivitu můžeme také ovlivnit svým přístupem k dítěti. Když je hyperaktivní, nevěnujeme mu tolik pozornosti, jako když se zklidní. Za zklidnění je vždy zvláště pochválíme, aby si uvědomilo, že tento typ chování je správný. Drobný neklid ovlivnit zklidňujícím dotykem, očním kontaktem s dítětem.

Z výše uvedených důvodů je dobře posadit žáky s touto poruchou v zasedacím pořádku tak, aby byli co nejblíže učiteli, a pokud možno ne v blízkém kontaktu s ostatními žáky.

7) Pro zklidnění dítěte je důležitý, jak již bylo řečeno, určitý pravidelný režim, řád. Neklid dítěte bývá často vyvolán nejistotou, očekáváním něčeho neznámého, co přijde, nepřehledností  situace. Děti již od malička potřebují určité stereotypy, dokonce si je i samy vytvářejí, vznikají pak i určité „rituály“ (např. před spaním, při oblékání). Někdy samozřejmě nelze pravidelný režim dne dodržet, ale v tom případě je vhodné dítě předem na změnu připravit, vysvětlit mu podrobně, co ho čeká, co se bude dít a co se od něj očekává.

8)  Protože k poruchám motoriky u dětí s LMD nepatří jen motorický neklid, ale i poruchy jemné a hrubé motoriky a motorické koordinace, je nutné se zaměřit i na rozvoj těchto funkcí.  Při těchto činnostech se vyplatí nešetřit pochvalou i za malé, dílčí úspěchy, i když výsledek činnosti ještě neodpovídá našim představám.

9) Tlumení hyperaktivity medikamentózně (léky předepisuje dětský lékař, psychiatr) se doporučuje pouze u nejtěžších případů, a to na nezbytně nutnou dobu. Po zklidnění by měla nastoupit neléková terapie. Projevy hyperaktivity můžeme ovlivnit i pomocí „pitného režimu“ nejen doma, ale i ve škole (poskytnout dostatek tekutin nejen o přestávkách, ale případně i v hodině).

  1. b) PORUCHY VNÍMÁNÍ

Děti s LMD trpívají také poruchami vnímání, kdy není porušen orgán (ucho, oko), ale funkce, které se při vnímání účastní (např. dítě hůře vnímá drobné rozdíly mezi obrázky, stranově obrácené tvary, hůře sluchově rozlišuje jednotlivé hlásky ve shluku souhlásek (místo kostka slyší koska, a také to tak napíše do diktátu).

Cvičení zrakového vnímání-vyhledávání rozdílů na dvou zdánlivě stejných obrázcích, vyhledávání stejných obrazců z několika si podobných, vyhledávání „ukrytých“ předmětů na obrázku, hledání cesty, vhodné je skládání a rozkládání obrázků z částí.

Cvičení sluchového vnímání– hrajeme hry zaměřené na rozlišování zvuků- poznat předmět se zavázanýma očima podle zvuku, na sluchovou orientaci – hledání ukrytého budíku podle zvuku. Vhodný je také „slovní fotbal“ – tvoření nového slova od poslední hlásky předchozího (les – seno) a jeho varianty, vymýšlení slov začínajících na určitou hlásku nebo slabiku, vyhledávání takových předmětů v okolí atp. Cvičíme také analytickosyntetickou schopnost skládání a rozkládání slov na jednotlivé hlásky, případně lokalizaci hlásky – určení jejího pořadí ve slově.

 

  1. c) EMOČNÍ PORUCHY A PORUCHY CHOVÁNÍ

Jak postupovat:

1) Základem je navodit ve třídě klidnou atmosféru, dítě by mělo mít jasný pocit vstřícnosti. Učitel by měl být svým způsobem chování dítěti příkladem, měl by být především klidný, vyrovnaný a trpělivý.

2) Platí také zásada za impulzivní jednání dítě netrestat, obvykle impulzivní jednání nemůže zvládnout. Spíše vyzdvihovat neimpulzivní jednání, chválit je, když se zachovalo správně. Impulzivní jednání se pak snažit spíše neverbálně usměrnit.

3) Je velmi důležité naučit se předcházet afektivnímu chování dítěte. K tomu je potřeba vysledovat situace, které často vyústí v afektivní výbuch dítěte. Tyto situace je potřeba“změkčit“, tj. např. místo strohého příkazu zvolit „jemnější“ výzvu, navodit příjemnější tón řeči. Někdy je vhodné odvést pozornost jiným směrem. Když je dítě afektivní, je dobré je nechat zklidnit, relaxovat, nezapojovat je do činnosti a odpoutávat od něj pozornost ostatních žáků.

4) Pokud afekt již vznikl (a není ohrožující), je lepší nechat jej proběhnout a odeznít. Dítěti pomáhá ke zklidnění často i to, že učitel dovede v této situaci zachovat klid. Opět je vhodné zklidňovat dítě jemným dotykem. Po zklidnění dítěte je velmi důležité situaci rozebrat, v klidu si popovídat. Trpělivě a opakovaně mu vysvětlovat, které způsoby chování jsou vhodné, a které ne.„Správné“ chování pak podporovat, podněcovat pochvalou, odměnou, na „nesprávné“ spíše nereagovat (dítě si zapamatuje to, co bylo podpořeno). Když je nutné na „nesprávné“ chování zareagovat, protože přerostlo „únosnou“ míru, není dobré křičet, nepřiměřeně trestat, ale opět spíše vysvětlovat. Použijeme-li trestu, měl by být odpovídající provinění, uložený ihned a pouze jeden. Někdy stačí trestem pouze pohrozit. Pokud už dítě potrestáme, vyplatí se opět důslednost. „Nezkontrolovaný“, neprovedený nebo příliš rychle odpuštěný trest ztrácí pak účinnost

5) Důležité je naslouchat pocitům dítěte, mluvit s ním co nejvíce o tom, co cítí, prožívá, jak nese neúspěch a jak naopak úspěch, jak se cítilo před a po proběhlém afektu (bez mentorování), jak prožívá chování svých kamarádů (sourozenců, rodičů), proč si myslí, že se tak zachovali atp.

  1. d) PORUCHY KONCENTRACE POZORNOSTI A PAMĚTI

Jak postupovat:

1) Je důležité najít pro dítě v zasedacím pořádku třídy takové místo, aby jeho pozornost byla během vyučování co nejméně odpoutávána vedlejšími, rušivými podněty (není vhodná poslední lavice, ale spíše přední, ne u okna, u nástěnky s výzdobou apod. Je lépe, když dítě sedí samo.

2) Stejně ale je nutné dohlédnout na to, aby dítě mělo na lavici jen nezbytně nutné pomůcky a nic navíc, co by odpoutávalo jeho pozornost.

3) Platí zásada: krátce, ale častěji. Také častým střídáním pracovní polohy napomůžeme připoutání pozornosti a předejdeme únavě: dlouhé sezení dítěte na židli. Pokud dítě pracuje dobře, jemného motorického neklidu není třeba si všímat. Je třeba častěji střídat různé druhy činností.

4) Pokyny je třeba opakovat několikrát a v klidu, netrestat dítě za první neupo­slechnutí. Některé slovní pokyny je opět dobré převést spíše v dotykové (ukázat dítěti prstem, kam se má dívat, kde se čte atp., upravit mu polohu při sezení, psaní). Práci zadáváme dítěti po částech, krocích a častěji dítě kontrolujeme, zda se soustředí, ale nenásilně, nenápadně. Vždy zkontrolujeme, zda dítě pochopilo zadání úkolu například tím, že nám zadání zopakuje, vysvětlí.

5) Domácí úkoly zadáváme pravidelně (např. vždy v určitou dobu vyučování, určitým způsobem a v určitý den zadávat úkol z určitého předmětu). U těchto dětí vždy zkontrolujeme, zda si správně zapsaly zadání.

6) Při osvojování učiva se snažíme předcházet chybám. Na chybu nebo nesprávný postup při čtení, psaní i počítání neupozorňujeme slovy jako „chyba“ nebo“zase špatně“, ale třeba slovy „pozor“, „opatrně“. Vyhýbáme se (pokud možno) trestům typu „Napíšeš o dva příklady víc!“ – výsledkem často bývá odpor dítěte k další práci.

7) Při osvojování učiva je vhodné používat co nejvíce názorných pomůcek.

8) Zařazujeme také různé hry a cvičení zaměřená na rozvoj pamětí.

 

Použitá literatura: Jucovičová, D., Žáčková, H.: Metody práce s dětmi s LMD

Zdroj:  http://www.ppp-ostrava.cz/

Školní zralost

Vážení rodiče,

dítě vstupující do prvního ročníku základní školy by mělo být pro školu zralé a připravené, aby bez velkých potíží a trápení zvládlo její nároky a zátěž. Posouzení školní zralosti může být někdy obtížné, v takových případech je vhodnější ponechat rozhodnutí na pedagogicko – psychologické poradně. Pro vaše děti bude vstup do první třídy úspěšný a snadnější, pokud budete vědět, jak má být připraveno. Věnujte proto prosím pozornost dalšímu textu a posuďte, zda můžete během následujících měsíců dítě v některých oblastech lépe připravit na jeho vstup do školy.

 

1.         Optimální připravenost

2.         Nedostačující připravenost

Dítě rozumí mluvené řeči – pokynům a různým sdělením, vyjadřuje se srozumitelně ve větách a jednoduchých souvětích, komunikuje s dospělými, dokáže spontánně popisovat různé události, poznatky, nápady, klade otázky, umí vyprávět o rodičích, sourozencích, má přiměřeně širokou slovní zásobu. Dítě chápe sdělení učitele nebo spolužáků odlišně, než bylo myšleno, vyjadřuje se pomocí jednotlivých výrazů, jednoduchých vět, nevyjadřuje se spontánně, odpovídá stručně, neklade další otázky k doplnění svých znalostí, dítěti je špatně rozumět (výslovnost), slovní zásoba je omezená.

Důsledek pro výuku: nepochopení výkladu učitele, učitel nerozumí odpovědím dítěte, překážka ve vztazích s druhými dětmi.

Orientuje se v okolí, zná svoji adresu, jména a povolání rodičů, svůj věk. Nezná základní údaje o sobě a o svém okolí.
Dítě začíná myslet logicky (na konkrétních předmětech a při konkrétních činnostech), svět chápe realisticky, dokáže pochopit, že z pozice někoho jiného se může situace jevit odlišně. Dítě zatím neuvažuje logicky – je závislé na svých přáních a okamžitých potřebách, na fantazii, důležitý je jeho vlastní pohled na věc.

Důsledek pro výuku: nedostatečné pochopení učiva, zejména v Čj, M a v prvouce.

Dítě rozumí číselnému pojmu – např. spočítá pastelky (do 5ti), seřadí čísla od nejmenšího po největší, vyjmenuje řadu čísel, chápe pojmy hodně – málo, méně – více, má rozvinutou paměť pro čísla. Nedokáže počítat ani do pěti, nechápe pojem čísla, pořadí, množství.

Důsledek pro výuku: dítě selhává zejména v matematice, nechápe učivo.

Dítě dokáže rozlišit zvukovou i zrakovou podobu slov, rozloží slovo na jednotlivá písmena, ví na jaké písmeno začíná slovo, dokáže z jednotlivých písmen složit slovo, rozliší i velmi podobně znějící slova. Nedovede přesně rozlišovat zrakové či sluchové podněty, nedovede vnímat celek jako soubor částí, obvykle se soustředí na nejnápadnější detail.

Důsledek pro výuku: selhává při výuce čtení a psaní.

Dítě je zralé v grafických projevech a tělesné obratnosti – je manuálně šikovné, dobře ovládá pohyby svého těla, umí zacházet s nůžkami, držení tužky je správné, tlak na tužku přiměřený, dokáže napodobit tvar tiskacího a psacího písma, umí popsat, co nakreslilo. Dítě je obecně výrazně neobratné, křečovité držení tužky, velký tlak na tužku, nedokáže napodobit tvar písmen a čísel, odmítá kreslení, vystřihování, v nakreslených tvarech nelze rozpoznat jednotlivé předměty.

Důsledek pro výuku: selhává ve výuce psaní, kreslení, pracovní výchově, tělocviku.

Dítě je schopné soustředit se na práci, vydrží pracovat dostatečně dlouho, odolává rušivým podnětům, dokáže překonat únavu. Dítě se obtížně soustředí, snadno se nechá rozptýlit, často přerušuje práci, působí jako duchem nepřítomné.

Důsledek pro výuku: nedává pozor, nepracuje, ruší ostatní.

Dítě bez obtíží navazuje kontakt s cizí osobou, je ochotné komunikovat a kooperovat s ostatními dětmi, ochotně se podřídí autoritě. Dítě se vyhýbá kontaktu s cizími osobami, je stydlivé, bázlivé, závislé na rodině.

Důsledek pro výuku: nechce chodit do školy, straní se ostatních, nekomunikuje s učitelem.

Dítě přiměřeně ovládá své emocionální projevy, je schopné odložit splnění svých přání na později, započatou práci se snaží dokončit. Dítě obtížně kontroluje své emoce, často jedná impulzivně a bez zábran (např. při nezdaru rozhází všechny pastelky po zemi, bouchá pěstí do stolu apod.), při práci nemá výdrž, převládá zájem o hru.
Dítě je schopné pracovat ve skupině dětí na  společném cíli a společně prováděném úkolu, ochotně se zapojuje do kolektivních her, dokáže ustoupit jinému dítěti. Dítě není ochotné komunikovat s druhými dětmi, stojí stranou, nenavazuje kontakty, nedokáže odložit uspokojení vlastních potřeb ve prospěch společného úkolu, při hře je agresivní, svárlivé.

Důsledek pro výuku: konflikty s dětmi i učiteli, znesnadňuje práci ostatním.

Dítě je samostatné a soběstačné, umí se samo obléknout, najíst, pracuje samostatně – rozumí pokynům. Dítě je nesamostatné, závislé na pomoci rodičů, sourozence, pracuje jen v  bezprostředním kontaktu  a za pobízení  dospělého, nedokáže se postarat o své věci. Důsledek pro výuku: nepracuje a neplní pokyny bez pomoci učitele, zapomíná nebo ztrácí pomůcky.
Dítě dodržuje pravidla chování, podřídí se pokynům dospělého, i když je to pro něj nepříjemné, chápe nutnost řádu a pravidel. Dítě je neposlušné, neumí se chovat, odmítá vyhovět pokynům.

Důsledek pro výuku: konflikty s dětmi i učiteli.

Dítě má pozitivní postoj ke škole a učení, těší se do školy, rád si hraje na školu, má zájem o nové věci, klade hodně otázek. Dítě se o školu nezajímá, rádo si hraje, neprojevuje zájem o rozšiřování znalostí a vědění, neklade otázky.

Důsledek pro výuku: učivo ho nebaví, nedává pozor, není motivováno k lepším výkonům.

 

Přestože se klade velký důraz na výběr dobře připravených a zralých dětí do první třídy, vstup do školy znamená pro většinu dětí značnou zátěž. Není proto divu, že velký počet dětí vykazuje po delší nebo kratší dobu (jen několik prvních týdnů školní docházky nebo až celý první rok) různě intenzivní a rozličně projevované známky nepřizpůsobení. V následující tabulce si můžete přečíst některé projevy této nepřizpůsobivosti, které může vysledovat paní učitelka ve škole nebo i vy doma – zejména při domácí přípravě. Pokud tyto projevy přetrvávají po několik měsíců, je vhodné vyhledat odbornou pomoc – školního psychologa, výchovného poradce, poradenského psychologa v pedagogicko – psychologické poradně.

 

3.         Ve škole dítě

4.         Doma dítě

– nevydrží být soustředěné na vyučování – odmítá ráno vstávat, nechce jít do školy
– špatně se podřizuje kolektivnímu vedení – vrací se ze školy unavené
– stále si s něčím hraje – svádí s rodiči urputné boje o domácí přípravu
– nevydrží klidně sedět, otáčí se, mluví do výkladu učitelky – postoj dítěte k učení je lhostejný až negativní
– zaostává ve všech předmětech nebo v některém z nich – pozornost při domácí přípravě je rozptýlená a výkon špatný
– špatně navazuje kontakty s druhými dětmi a obtížně vstupuje do sociálních vztahů, což může negativně ovlivnit jeho postavení v kolektivu třídy – trpí ranním zvracením, bolestmi hlavy nebo břicha, pálením očí (pokud se neobjevují o víkendech a o prázdninách), zadrháváním či koktavostí

Domácí příprava prvňáčků by neměla trvat déle než půl hodiny, výjimečně hodinu, měla by se konat v době jejich dobré výkonnosti, po chvíli aktivního odpočinku (ale ne fyzicky vyčerpávajícího).