Školní vzdělávací program: Dítě a svět
Záměr: rozvíjení osobnosti dítěte, jeho individuality, vzdělávacího potenciálu s celkovým citovým postojem vůči ostatním lidem, světu kolem nás, k člověku, k jeho práci, rodině, k přírodě, k vlastnímu zdraví, k planetě Zemi, k historii a k lidovým tradicím a zvykům, ale i evropskému společenství, rozvoj soucítění a solidarity se slabšími, základů pro zdravý život a povědomí o významu životního prostředí.
Školní vzdělávací program obsahuje 7 integrovaných bloků, které vycházejí z Rámcového vzdělávacího programu a do kterých si učitelky zařazují témata dle vlastního výběru. ŠVP je otevřený a pružně přizpůsobitelný pro práci s dětmi všech věkových skupin. Je doplněn o část vzdělávání dětí se se speciálními vzdělávacími potřebami. Učitelkám se nechává prostor pro zařazení námětů, které vyplynou ze spontánně vzniklých situací, z individuálních zážitků či spontánních nápadů dětí. Jednotlivá témata se mohou rozvrhnout i na několik týdnů, popř. týden opakování, evaluační záměry, přání dětí. Jednotlivé bloky se mohou v průběhu roku prolínat, jsou flexibilně zařazovány.
Vytváření vnitřního prostředí v mateřské škole:
– jednotlivé třídy se rozlišují dle názvů květin, k čemuž mají upraven i vstup do MŠ
– koutek přírody – dle ročního období
– koutek s badatelskými činnostmi
– tematická výzdoba chodeb a tříd
– vysazování a péče o pokojové rostliny
Vnější prostředí – „Přírodní zahrada“:
– udržování záhonků s květinami a zeleninou
– péče o pískoviště – vytrhávání plevele
– udržování školní zahrady – hrabání listí, sbírání odpadků apod.
– péče o dřevěné stavby
– péče o ptáčky v zimě – sypání zrníček do krmítek
Veřejně prospěšná práce:
– sběr žaludů a kaštanů pro zvěř
– sběr odpadu – papír
– třídění odpadu v separačních taškách ve třídách
– sběr použitého oleje – projekt „Odpaďáček“
Významný den z hlediska ekologie – Den Země
Metody, zásady a formy práce:
- Formy vzdělávání
Vzdělávání se uskutečňuje během celého dne při všech činnostech a situacích v mateřské škole, včetně pobytu venku. Snažíme se o vyvážení spontánních (přirozených) a řízených aktivit, upřednostňujeme spontánní hru a prožitkové učení. Rovněž se snažíme střídat činnosti skupinové, frontální (hromadné) a individuální podle momentálních podmínek a se zřetelem na možnosti a potřeby každého dítěte. Respektujeme vývojový přechod od individuálních činností přes paralelní, párové až ke skupinovým. Usilujeme o to, aby se vzdělávání uskutečňovalo hravými formami a aby se všechny vzdělávací okruhy prolínaly. Snažíme se podněcovat děti k aktivnímu způsobu života při zachování jejich vlastního tempa, respektujeme věkové a individuální potřeby dítěte. Hlavní formou činnosti dítěte v předškolním věku je hra. Hra je rovněž metodou vzdělávací práce, která umožňuje učitelce včlenit různé metodické postupy k dosažení vzdělávacího cíle. Využíváme hry námětové, didaktické, dramatické, mimetické, pohybové, hudebně pohybové a další. Děti mají možnost v průběhu dne spontánní hru dokončit nebo v ní pokračovat později (např. v odpoledních činnostech apod.). Děti jsou podněcovány k vlastní aktivitě a experimentování, také k badatelským činnostem. Je dbáno na svobodnou volbu dítěte, nemusí se účastnit všech společných činností. Do cvičení s dětmi vkládáme prvky jógy.
Nejčastější organizační formy vzdělávání
Samostatní práce – práce jednotlivého dítěte;
Práce ve dvojicích – rozdělení rolí ve dvojicích;
Skupinová (kooperativní) – spolupráce, rozdělení rolí více než dvou dětí;
V menších skupinách – dvě a více skupin, přičemž každá má jiný úkol, ale uvnitř skupiny neprobíhá kooperace;
Frontální – dominantní postavení má pedagog a společná práce dětí;
- Metody práce
V procesu vzdělávání využíváme metody slovní (vysvětlování, popis, vyprávění, rozhovor, beseda, předčítání, metody práce s knihou..) názorné ( pozorování, předvádění, pokus, exkurze, vycházka ) a praktické činnosti ( experimentování, badatelské, prožitkové a činnostní učení, práce s chybou…). Ve výchovně vzdělávacím procesu jsou nejefektivnější metody praktické a proto v dostatečné míře využíváme kooperační, situační a prožitkové učení.
Prožitkové a kooperační učení – zprostředkovává dětem přímé zážitky. Podporuje dětskou zvídavost, touhu objevovat, radost z poznaného, chuť poznávat nové, ovládat další dovednosti. Situační učení – je založené na využívání situací z běžného lidského života, kdy se dítě učí dovednostem v okamžiku, kdy je potřebuje a lépe tak chápe jejich smysl.
Spontánní soc. učení – je založené na principu přirozené nápodoby. Znamená to ve všech činnostech, nejen didakticky zaměřených, poskytovat dětem vhodné vzory chování a jednání.
Při vzdělávání dítěte zachováváme rovněž obecné zásady jako je cílevědomost, jednotnost, důslednost, přiměřenost, názornost, soustavnost a posloupnost a individuální přístup.
U dětí s vadou řeči, které jsou zařazeny do speciální – logopedické třídy, provádíme individuální a skupinovou péči, jedenkrát za měsíc konzultujeme práci s těmito dětmi s klinickou logopedkou – Mgr. K. Tesarčíkovou.
Pro děti s odkladem školní docházky máme zpracovány podpůrné vzdělávací plány, v nichž jsou zakotveny požadavky Pedagogicko -psychologické poradny.
Při týdenním plánování vycházíme ze Školního vzdělávacího programu, Rámcového vzdělávacího programu pro školní vzdělávání, s využitím odborné literatury – Raabe: Metodické listy, Kafomet, Barevné kamínky apod.
Školní plán ekologické výchovy (dále ŠPEV), který doplňuje ŠVP, je každoročně upravován dle možností a potřeb školy
Rovněž je zpracován Plán podpory zdravého stravování, který je zaměřen na oblasti správné životosprávy.
Pro nejstarší děti zařazujeme tzv. nespící aktivity – zájmové činnosti, a to v oblasti výtvarně keramické, ekologické a hře na flétnu .